Epos o Gilgamešovi (úvaha)
Všichni mi dáte jistě za pravdu,že se jedná o takzvané nadčasové dílo staré miliony let. (Vysvětlovat zde, co je myšleno slovem "nadčasové", mi přijde poněkud zbytečné.)
Ale co takový Gilgameš,je i on sám nadčasový? Samozřejmě ano,protože právě on je hrdinou celého příběhu, ale je dobré si uvědomit, že jméno mohl mít jakékoli. Tento hrdina je nadčasový ne pro svoje oblečení, pro svoje vyjadřovací způsoby a ne pro svoji výjimečnost, ale podle mého proto, o jaké činy se zasloužil a hlavně pro jeho vlastnosti a touhu dokázat věci, které nikdo jiný před ním nedokázal. Také se o to samozřejmě přičinili ostatní obyčejní lidé, kteří si jeho příběh zprvu pořád opakovali a později ho začali zapisovat.
A kdo vlastně Gilgameš byl? Jistě mají pravdu ti, kteří řeknou,že byl ze dvou třetin bůh a z jedné třetiny člověk, a tudíž byl smrtelný,stejně jako všichni lidé, ať už v současnosti nebo v minulosti. Ale někdo by mohl tuto otázku pochopit jinak a odpověď by zněla: Gilgameš byl urucký král, ano i tato odpověď je správná a možná.
Ale já jsem tím myslela spíše na jeho duši, jaký byl, co si myslel a na co myslel. Odpovědi na takovéto otázky už nelze tak dobře vyčíst z této knihy, nad nimi se musí zamyslet každý sám,nebo, pravda, přečíst si knihu s filozofickými otázkami a odpověďmi,ale tím bysme znali názor někoho jiného a ne ten důležitý, ten náš.
Duše, toto slovo leckdo opomíjí a najdou se i tací, kteří se při jeho vyslovení začnou smát, aniž by věděli co je na něm směšného. Tím nechci říct, že toto slovo směšné je-naopak, připadá mi nesmyslné chování lidu,ale to už příliš odbíhám od tématu. Pouhá jedna lidská třetina v Gilgamešově těle stačila, aby byl smrtelný. Ovšem,teď by se dalo dlouze spekulovat o tom zda měli či neměli, respektivě zda mají či nemají bohové duši, jenomže to už by byla slohová práce na jiné téma.
A co myslíte lze dokázat pravdivost těchto slov (že Gilgameš duši měl)? Ano zrovna tuto "věc"lze z této knihy (Eposu o Gilgamešovi) lehce vyčíst. Dokazuje to jeho strach ze smrti, i když to z počátku naopak vyvrací jeho necitelnost k ostatním lidem při stavbě zdi.
Zprvu myslel Gilgameš jen na sebe,později na svůj lid a nakonec jen na touhu získat věčný život. Podle mého musel mít však v hlavě spoustu jiných myšlenek,na které se nedává v knize tak velký důraz. Například si myslím,že měl výčitky svědomí za to, jak se ze začátku choval k ostatním lidem a proto se rozhodl zabít Chumbabu a vykácet cedry.
Dokázali byste o něm říct,že by dokázal přiznat porážku,kdyby tehdy s Enkiduem prohrál? Ne, nedokázal. Jeho vlastnosti získané po své matce (bohyni) by mu nedovolili prohrát, musel by zemřít. Tím chci též poukázat na vlastnosti bohů, které nešli vždy člověku příkladem.
Jedná se o sobectví,ješitnost a touhu mít všechno. Příkladem je bohyně Ištar,která chtěla za jeho odmítnutí požadovala smrt a byla pro to ochotna udělat cokoli i vydírat. Jeho potrestání si najednou začalo přát více bohů, ať už za cokoli.
I toho,kdo nečetl tento epos, napadne,jak to asi dopadlo. Jak? K smrti nebyl odsouzen Gilgameš,ale jeho "skoro bratr" Enkidu. A to bylo jeho trestem. Parodox je v tom,že Enkidua vytvořili sami bohové, kteří na něj seslali nemoc, již žádný felčar nevyléčí. Tím se dostáváme do problému dnešního světa, války odnášejí též nevinní.
O odpovědi na otázku zda by byl Gilgameš ochoten položit za Enkidua svůj život se můžeme pouze dohadovat, ale jedno je jisté Gilgameš nesmrtelnost nenašel….zemřel, ale zůstal věčný.