1. Královská šermířská škola
26. den měsíce padajícího listí, třetího věku
Dnes jsme se opět sešli na Danaru,avšak nikoli z důvodu honu,či zdokonalení se v řemeslech,nýbrž za úplně jiným cílem: Naučit se pod vedením mistra základům zacházení s kordy. Na Danar všichni přijeli okolo sedmé hodiny odpolední,až na pár jedinců s rychlejšími oři. Z tohoto důvodu bylo důležité zasedání oddáleno na osmou hodinu. Po pravdě řečeno by nebylo až tak dlouhé, pokud by ovšem pan Erien nepřednesl návrh na vytvoření soudního dvoru a nenastala by tak dlouhá debata mezi ním a králem na toto téma. Naštěstí ji král sám ukončil po zjištění,že pan Geralt a ne jen on,usíná se slovy: ,,O rozhodnutí trestu rozhoduje rada zasvěcených, a proto soudní dvůr nepotřebujeme". Erien již nestihl vznést dalších námitek,jelikož král ihned pokračoval se svou řečí o zítřejším dni. Především nám kladl na srdce,abychom se chovali jako Danarové,tudíž slušně,ukázněně,ale nepovýšeně a nikoli jako ti bídáci z bažin. Chtěl,aby mistr pan Petr viděl kým vlastně Danarové jsou.
27. den měsíce padajícího listí, třetího věku
Nadešel den s velkým D. Nikdo z nás nevěděl,jak tento den bude skutečně vypadat. Už jenom myšlenka držení zbraně rozhoupala naši nedočkavost a dokonce to bylo po prvé,co všem ubíhalo ranní hodování velmi pomalu. Zdála se to být věčnost, než-li jsme vyjeli na cestu s panem Dornem. V královském městě na nás již čekal král Dilagar s královnou Daren,jelikož se starali o přípravu. Shromážděni ve velkém sále jsme byli opět přepočítáni: Raganella, Craven, Erien, Anedar, Dyran, Dietra, Ranella, Trival, Durgon, Geralt, Rafión, Lukáš, Matěj, Jakub a moje maličkost - Gramína. Bohužel dorazil posel s listinou od mistra, v níž stálo, že přijede z jistých důvodů až odpoledne. Zklamání a nejistota - zda bude výcvik,nedokázaly skrýt ani ti nejlepší herci. Nastala chvíle ticha,jež byla nesnesitelná. Král se však nenechal zaskočit a začala rozcvička pod jeho vedením, dala každému zabrat,přesto bylo znát,že takový Trival je na běh docela zvyklý. Vše pokračovalo dál s dobrou náladou a odhodláním nevzdát se a pokračovat. Začal samotný výcvik pod vedením krále a královny. První důležité věci, o něž jsme rozšířili své znalosti,byly,co je to sraz a jak se zdravíme. Následovali: italský střeh,posuny,odsuny,předkroky,zákroky,archaické posuny a odsuny,výpady a byl nám předveden i prodloužený výpad. Pro pár jedinců tyto pojmy nebyly novinkou,až na jeden - italský střeh. Ten znamenal, že váha celého těla má těžiště uprostřed a nikoli na přední noze,jak je tomu ve střehu německém. Asi o hodinu později dorazili Daetronis a Trenéta, kterým ovšem díky tanečnímu nadání nedělalo problémy zařadit se do výcviku. Pokračování pod vedením krále a královny nemělo dlouhého trvání,jelikož dorazil mistr pan Petr se svým pomocníkem panem Richardem,se svou paní Juditou a se svým synem Tadeášem. Pan Richard nepřijel samozřejmě také sám,nýbrž se svou paní Kačkou. Příjemně překvapeni,že přijeli již před obědem, jsme čekali na první povely ve srazu,jak nás to naučil král,a nechyběl ani pozdrav. Mistr byl velice rád,když viděl s jakým nasazením jsme se pustili do tohoto ,,boje". Společně jsme vše zopakovali a poslouchali mistrův výklad,jenž uchvátil ne jen podrobnostmi o boji,ale také ukázkami akcí z různých postojů a poloh kordu,či fleretu. Nechyběla ani historie těchto zbraní. Nastal čas odpočinku a odpoledního hodování. To se samozřejmě konalo,kde jinde, než-li na Danaru. Netrvalo dlouho a už jsme opět stáli ve srazu ve velkém sálu v královském městě, očekávajíce pokynů
28. den padajícího listí, třetího věku
I v tento den nás čekal trénink v sále. Konal se pouze dopoledne, ale přesto dal opět každému zabrat. Koneckonců jsme se na něj museli dostavit pěšky. Začínal stejně, jako včerejší den: sraz, pozdrav, střeh, posuny, odsuny, předkroky,…,zkrátka pokračoval opakováním a následným výcvikem jednoduchých soubojů, jež nám předvedli mistr a Richard. Naučili jsme se vazbu a odzbrojení soupeře, což nebylo tak jednoduché. Neschylovalo se ještě ani ke konci, a již nás museli opustit Daetronis a Trenéta z důvodu vzdělávání se v odlehlejších částech Danarské říše. V královském městě jsme strávili ještě pár hodin. Tentokrát nám bylo zatěžko opouštět sál, ne kvůli tomu, že by nám tolika ztěžkly nohy, nýbrž proto, že jsme věděli, že je to naposledy, co tu o tomto a možná i o dalším a dalším víkendu jsme. Útěchou nám byly jen souboje ,,na život a na smrt", obrazně řečeno, jejichž průběh nám byl slíben až na Danaru. Vždy proti sobě stáli dva, kteří obdrželi masky, jež jim chránili obličej, a nastal mezi nimi souboj. Stačili tři zásahy a vítěz byl znám. Takto to pokračovalo celé odpoledne. Účelem bylo, aby se vystřídal každý s každým, ale to se nepodařilo, neboť naše viditelnost začala slábnout a navíc nastal den odjezdu za svými povinnostmi. Na tyto dny nám zbyly jen vzpomínky a doufání, že nás mistr pan Petr opět v brzké době navštíví…